|
|
Když noc se blíží mojí hodině
já snívám o tajemné krajině
kde stíny ukazují záda
a stožár nejvyššího napětí
napájen z milostného objetí
vesmírnou energii střádá.
Snad díky přenosové soustavě
já oddávám se proudu bezhlavě
výboj uzemním na polštáři.
Snad je v tom kus prastaré magie
že krajina se sluncem zalije
a jsem to já, kdo do ní září.
já snívám o tajemné krajině
kde stíny ukazují záda
a stožár nejvyššího napětí
napájen z milostného objetí
vesmírnou energii střádá.
Snad díky přenosové soustavě
já oddávám se proudu bezhlavě
výboj uzemním na polštáři.
Snad je v tom kus prastaré magie
že krajina se sluncem zalije
a jsem to já, kdo do ní září.
Yana: Děkuji za krásný komentář. Fyzika není ani moje hobby, leda v téhle úpravě... ;-)
jo, tvé básně nepostrádají skvělé nápady a ani kulturu jazyka, bezva kombinace, elektrika je součást fyziky, ta mi nikdy moc nešla, alle tohle chápu:-)
Jiří Turner: Děkuji, ráda jsem pobavila :). A pozor, nikoli z vysokého, ale rovnou z nejvyššího napětí... ;-)
...tak už není schovaná mezi smajlíky, ale je napájená z vysokého napětí, no prosím...:-). Asi by se té básni něco málo vytknout dalo, ale mě v záplavě k uzoufání nudných básní tohle baví...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zasněná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mlčky
Předchozí dílo autora : Chytám mraky za ocas
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
kotelnik» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.

