Báseň Tamary Janů, která se objeví v připravované epizodě seriálu Ester Krejčí „Schizofrenické konsekvence“. Inspirovaná slovníkem výtvarného umění.

Jedna temnější proměna... Za inspiraci z části vděčím písni kapely Oomph! - Labyrinth...

profesní deformace, která člověku krade úsměv ze rtů..

huhuhuhuhu!

já vím, je to blbost

Pokračování jedné dávné básně

Ekvádor, Simiatug, 8. 2. 2019

...

genderová otázka

Život má někdy trochu zvrácený smysl pro humor...

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)