přidáno 14.06.2011
hodnoceno 2
čteno 1230(13)
posláno 0
Při hře světla a stínu sedneme si spolu k vínu
A půjdem pravdu hledat a nečekat a nebát
Se toho, co potom bude, zda spadnou květy vášní rudé
Pak bude pozdě něco psát, už zbyde nám jen milovat

Milovat jen bez podmínky a nekoukat se na hodinky
Čas je náš a my jsme čas, je to pouhá touha v nás
Co přeloží nás beze slov v jeden celý ryzí kov
Ten ovládne nám mysl, ztratíme všeho smysl

ikonka sbírka Ze sbírky: Střípky
přidáno 04.05.2014 - 11:47
Líbí se mi, že tuto báseň lze číst jako radostnou i jako smutnou. Je to takový zvláštní pohled na lásku, líbí se mi.
přidáno 15.06.2011 - 15:58
Dokonalej rým!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Beze smyslu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Dobrou noc
Předchozí dílo autora : Básník

» narozeniny
ThKaNiCkA [17], Buran [16], Karča [16], mango14 [12]
» řekli o sobě
NoWiš řekl o dvakredencedekadence :
Jednou mi hasila obličej, když jsem se popálil. Dodnes mi tam nerostou vousy. Prý to pak chutnalo jako karamel. Jednou mě popálila. Rusalka bez rybníčku, bolavá duše, námět na mý nejkrásnější básně. Kupodivu pořád šťastná, i když byste to do ní neřekli. Bolavá a šťastná. Jako odřený koleno v létě. Mám tě rád. Koleno, poleno.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming