byl pozdní večer...
pátek
večer zamrzlých ratolestí
večer ztracených snů
a beznadějných nadějí
opojených bolestí
jako když dospělí se smějí
mým dětským představám
a otázkám
v betonu iluzí
doufat přestávám
že lze žít reálně
a bojovat s inkluzí
tebe ve mně
asexuálně
bez zakázaných slov
když si lehnu
nezvedneš mě
když zmizím
nenajdeš mě
chtěly jsme ruku v ruce
zapomenout na svět
přitom svět zapomněl
na nás
pátek
večer zamrzlých ratolestí
večer ztracených snů
a beznadějných nadějí
opojených bolestí
jako když dospělí se smějí
mým dětským představám
a otázkám
v betonu iluzí
doufat přestávám
že lze žít reálně
a bojovat s inkluzí
tebe ve mně
asexuálně
bez zakázaných slov
když si lehnu
nezvedneš mě
když zmizím
nenajdeš mě
chtěly jsme ruku v ruce
zapomenout na svět
přitom svět zapomněl
na nás
Ze sbírek: Střípky II., Sto střípků
07.10.2015 16:06
Moje schopnost imaginace selhává na beznadějných nadějích, ale jinak je tato báseň plná úžasných, naléhavých myšlenek. Ten konec zní smutně, vlastně je celá smutná. Ale přesto krásná. Velmi se mi líbí.
23.02.2013 17:44
inkoust
Líbila se na první čtení, i když jsem si pak musel, doufám úspěšně, malinko nalomit hlavu. :-)
23.02.2013 12:07
řekla bych , že tato je od tebe snad nejhezčí, co jsem kdy četla...moc se mi líbí :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.