... náhlá inspirace myšlenkami, které jsou někdy zbytečné. Proč lidi? Berte věci jak jsou. A berte tak především sami sebe. ...

Když pomine klid před před bouří a vyplují na povrch všechny křivdy. Co zbude potom?

Jako se na plátně obrazu mísí vícero barev, mísí se i zde vícero myšlenek. Společně však všechny tvoří jeden celek... Kterou z nich necháte se vést? Každá vypráví jiný příběh...

Pro všechny, kteří potřebují bojovat...

Po delší době jsem zalovila v šuplíčku a dopsala další text. Mohlo by sloužit jako písňový text... Budu ráda za hodnocení.

Někdy se kolem sebe rozhlédnete a spatříte příběhy, které se mohly vyvíjet jinak, ale někde na cestě se stala chyba... Jeden z takovým mi dal dnes inspiraci. :-/

Podzimní sklizeň lidské (ne)komunikace... :-(

Zachycení nálady, pocitu. Volnou formou...

nehořce

Vzpomínky - hřejí i bolí...

Jedna večerní pocitová báseň...

Anglický sonet.

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.

Na cestě je tolik možností, a přesto jich spousta zůstává nepoznaná... :-)

Inspirace životem lidí, kteří zahořkli a kdo ví, zda hledají ještě cestu...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

???

Zima dotírá.