V plamenech

Yana: Děkuji Yani. Ten smutek musel ven. Teď už je to dobrý, jen už to není jako když s náma ještě byla.

Byla určitě šťastná, pěkné, k tomu se nedá nic moc napsat, ten smutek vnímám

Nikytu: Aha. Tak to mě nenapadlo. Je to hezké, ale špatně se to čtenáři chápe, že jde o oslovení.

Mlčeti Zlato: Děkuji... Ještě se z toho vypisuju. Bubu - v tomto případě to je jedno z oslovení, které jsem pro ni měla, když jsme se mazlily. Bubu, kočka, mazli-pes, vobluda, trubík, .... a tak dále. :-) Při psaní mi na mysli přišlo právě to Bubu. Dám tedy s velkým písmem, aby to nemátlo... Děkuji.

Když maximální... První strofa je technicky úžasná. Náplň poněkud obvyklá, ale pojatá novátorsky. Druhá fuguje jako vysvětlení k té první, Kdyby tam nebyla, co ba se stalo? Poslednímu verši:"chvíle s tebou, bubu moje...", chceš ho postrašit, aby Ti ty chvíle ponechal. Lepší by bylo BUBUBU!;-). Fakt je, že nevím, co tam mělo doopravdy být a teď jsem trochu napjatý.