úterní dávka patosu, nahraná volšovýma rukama a pochrchlávající zvukovkou.

Omlouvám se za pár překlepů a přeřeků. Musel jsem si to nahrát. Jinak bych to byl schopnej zapomenout. Znám se.

no jo, no, vím, že je květen... Ještě jedna kavárenská :-)

Pro změnu trochu romantiky...

Je to už asi trochu mimo, ale taky jsem chtě nechtě přemýšlel nad koncem světa - a nakonec jsem si o tom napsal písničku. Sice mi z toho nakonec vylezl Nohavica, ale je mi to líto jen tak zahodit. Kvalita mizerná, nahrál jsem to u sebe ve třídě s obyčejným klopovým mikrofonem namotaným na klavír :-) - jo - a ten klavír berte fakt jenom hodně s rezervou, něco jsem tam jako narychlo zamlžil, ale spíš jen tak, aby tam něco bylo :-)

Malý pokus splatit dluh, který máme vůči našim milým boubelkám, neboť jsou to právě ony a ne nějaké kostitřasky z Televizních show, které činí náš život milým a snesitelným. Pravá hodnota člověka spočívá v něčem jiném, než jen v jeho figuře! Zpívá se jako píseň: Kulatý, kulatý je ten náš svět!

Jen si tak broukám...

hromada rýmů

Už jste si všimli, jak to některým dámám v černém sluší? A vypadají tak něžně a zranitelně, že se v člověku probouzí (nejen) rytířské city...

Pocitovka s vlastní melodií...

Trochu dost přeslazená písnička. A jako báseň celkem nerytmická. Ale musel jsem si ji napsat. Nedávno mi po jednom rozhovoru došlo, jak neskutečné mám štěstí, že mě přes moji lenost, sobeckost, neschopnost, nespolehlivost a nesvědomitost, nejkrásnější z múz, Euterpé, pořád ještě nezatratila. Nevím proč. Zaslouží si lepší zacházení. /rychlonahrávka v práci/

Svět je plný lidí, kteří hledají pravého Boha v kamenných chrámech, nazývajíc jej různými jmény a netušíc, že On se nedá spoutat a zavřít do stísněných prostor katedrál! Že je všude kolem nás a kdo jej skutečně hledá, nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě...

Další trochu smutný úlet...

Trochu zasněný písňový text, který už má i svou melodii...

Malá parfráze na Bláznovu ukolébavku...

Je to tak...

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Když tichá píseň moře zní, já u kormidla bývám, než zmizí hvězda poslední, zas o tobě si zpívám...

Další z těch starších, špatně nahraných. Lépe to vážně nešlo. A prosím o kritiku. Nestyďte se, jen do mě! klidně na mailbox :)

Volné blues