Nostalgické vzpomínání...

vanovaso: Děkuju!;-)

Kéž stopy smutku vítr brzy
zahladí prachem polních cest,
nemysli na to, co Tě mrzí,
jen to krásné nech v mysli kvést!

krásná a komentáře dalších mluví i za mne

Nostalgické, smutné, krásné, prostě takové veršování, jaké by to asi mělo být.

Yana:
Ústa Tvá v otazník se kroutí,
odpověď dal bych věru rád,
však co ti mohu nabídnouti,
to každý nejspíš může snad.

Pár oprášených slůvek
já do veršů jsem svázal,
udičky bez olůvek,
kněz, co jen marně kázal

o lásce, která může
přinésti štěstí nám,
touze, co jako růže
dá opět vzkvétat nám...
;o)))

Topit se v medu
z tvých něžných slov
chci dnes a denně celá.
Na retu visí otazník
tys žřejmě první milovník
víš přesně co by každá,
každičká dívka chtěla.

Tak piš,
my budem hltat tvoje slova,
aspoň zde na nás bude čekat
krajina snová pohádková.

PrimaDen:
Tak tedy ne Jiř-Inka,
ale jiná květ-Inka?
Přesto jsem, Inko, moc rád za Tvá milá slova chvály. I když si skromně myslím, že tentokrát velice zasloužená! To jsem ale taky kvítko, že? Uhodneš jaké?;o)

PrimaDen: I já skromně souhlasím s Tebou, Jiřinko, že ty dvě sloky se mi fakt povedly! Jsou přesně v duchu Tvého optimistického světonázoru...;o)

Makyna: Ano, Yana je milá holka a její veršíky mne taky potěšily stejně jako i Tvá slova chvály. Tohle dílko jsem sice psal už dávno a původně jako komentík, ale teď jsem ho komusi soukromě poslal a byl jsem vyzván, abych se podělil i s ostatními...;o)))

Yana:
I já snad klepal bych se zase,
spatřit Tě v Tvojí vílí kráse,
trubadúrem bych stal se hned,
a zpíval na celičký svět

o tom, co v očích směl bych číst,
já z voleje bych skládal ódy,
čistý jak nepopsaný list,
kouzelník, který vaří z vody,

pít sladký nektar ze Tvých úst,
poustevníkem bych nebyl víc,
co v jeskyni své drží půst,
za světla jasných létavic...

Zvlášt vypichuji ty poslední 2 sloky- povedené..:-))

Yana: moc hezký komentář :) sama za sebe - dílo je moc krásné! Pravdivé, zamyšlení-hodné..Kéž stopy smutku vítr brzy zahladí prachem polních cest, nemysli na to, co tě mrzí, jen to krásné nech v mysli kvést..tolik optimismu! Trochu jsem si půjčila..děkuji :)

Ó, stačí mi číst báseň tvoji
víla do něhy oděna
nemusím mluvit, jen se chvěji
a klepou se mi kolena