Pro mého básníka :) Láska, která vykvetla díky psancům :)

Trošku té zaláskovanosti zase vypustím do světa :)

Jen co jsem se vzbudila, začala jsem básnit :) To marodění mě brzy zabije... :D

Teď se vracím ke včerejšímu koncertu Dalibora Jandy ve vzpomínkách, na oči jednoho mladíka, na kterého jsem dostala mylný kontakt... Ale odmítám se vzdát, protože chci vědět, komu patří mé básně!

Znáte štíry....?

Pro mojí lásku kterou miluji a položím pro ní třeba život....

Zas po delší době jsem se sem dostala.

v 18 bezdomovcem? krásné vyhlídky..... ;)

Já nesnáším zimu a ty ji miluješ.

Nevím proč, ale jednoduše mě to napadlo při cestě autobusem.

Ten, o kom píšu asi není má láska, se kterou bych teď mohla být, ale to nic nemění na tom, že on vyčká, než já budu chtít...

Aneb, když se láska sejde na jevišti pod širým nebem. :)

Připíjím-tak na nás? Na nový začátek...

Věnováno tomu, komu patří mé srdce. Překonalo zemskou tíži a vyrazilo za ním...

S rýmy je to tak úmyslně. Není to ani volný ani to není přesné. Jen mě to tak napadalo po sobě.

Jedna klasická zaláskovaná básnička... :)

Tak zase jednu zamilovanou... :) Inspirace se váže k motýlovi, který mi otevřeným oknem vletěl do pokoje a chvíli kolem mě kroužil, jako by si mne prohlížel, dokud znovu nenašel otevřené okno. :) Věnováno samozřejmě tomu, koho v srdci nosím. :))

Dej mi čas, nejsem splachovací... a verše potím s největší námahou. Přesto na tebe pořád myslím...