Příběh jedné hvězdy

A byla noc,
kdy vzbudily hlasy,
kdy opájen mokem
stál jsi tam.

Stáli jsme sami,
koukali na hvězdy
a hádali,
jaký mají význam.

A když jedna spadla,
měla jsem přání,
snad změnilo mnohé,
snad změnilo mě.

A od té doby
se budoucna děsím
-co přijde,
snad ty...

Oči co hleděly
ze tmy tak plaše
a přece jasně
mi toužily říct,

co máš na srdci,
když dotkl ses rty
těch mých...

Chybí mi,
tak nebezpečné,
tak zrádné
tam hluboko.

A jasně vím,
že přes všechna úsilí
budeš v mém srdci
-jednou a napořád.

Snad přijdou jiní,
třeba i spousty,
ale na první se nezapomíná,
zvlášť,
když jsou nejlepší...