***

Oči bližší pomněnkám,
jak modré letní nebe
a sluncem je úsměv tvůj,

nechci šeptat hluchým řádkům klišé,
chci zpívat o tom, že jsi můj.

Lepšího nemohla jsem najít,
milovat- to bylo dáno milencům.

Při západu slunce
šeptám ti své řádky,
hladíš mne po rtech,
usmíváš se.

Jsi mou hvězdou v tmách,
jsi můj úděl trápení i lásky,
jsi to,
co někdy postrádám.

Když někoho miluješ, není ti jen láskou...
Je tvou druhou půlkou, která ti chybí kdykoli ho u sebe nemáš...
Je tvůj nejlepší přítel, můžeš mu říct cokoli a on to v sobě uchová.
Je tvým starším bratrem, střeží tvé spící líce.
A když miluješ opravdově, brzy slova "miluju tě" nestačí...

Nechci psát do řádků klišé,
stokrát říkali to jiní,
ale ještě žádná
nebásnila o tvých očích.

Máš dolíček v pravém koutku,
vím to- i když o něm nesmím mluvit...

Jsi mi vesmírem
-je v tobě něco z nekonečná,
tvá náruč je horká,
jen mi příliš schází.