Báseň vznikla po jednom dialógu. Neviem, či je zaradená v správnej kategórii, to posúďte prosím sami. Rada by som už v úvode upresnila, že som sama veriaca, a teda vôbec nemám v úmysle znevažovať vieru.

V Nových dvorech jsem řekl, že to je taková žblabuňkovka. To je hezký, že už nám tu vznikaj psanecký žánry.

Něco jsem tu četl o tom, že si někdo hřeje na prsou hada, tak jedna starší.

Prosím, není to o mě, protože já jsem s tím svým šťastná a zatím mi nic podobného nevyvedl.

Milé kolegyně, nehledejte v tom žádné dvojsmysly, je to prostoduchý výjev ze života venkovana.

:-)

V dobách nedávných, kdy na venkově v každém druhé usedlosti bylo v chlívku jedno nebo několik prasat, měli někteří chovatelé v okolí morbidní zvyk pojmenovat prase po neoblíbeném vedoucím v zaměstnání. V nedaleké obci žije člověk, který chová tato hospodářská zvířata dodnes. Údajně je po mnoho let pojmenovává jediným jménem. Klaus.

Jednou mi jeden muž nabízel služby diskrétního milence, na to jsem se smíchem odpověděla..že pod tím slovem si představuji něco jiného.....

Jen tak nenáročně, škodolibě...

tohle jsem vyhrabala se šuplíku...ale snad někomu vyloudí úsměv na tváři i nyní:-))

Moje sestra se svým přítelem mají takovou hospůdku,a protože jim tam často na pánských WC hosté pomočí zem,řekli mi ať napíšu nějaké upozornění které tam pověsíme. Tak jsem napsal toto..:-)

Když jsem tady v létě začínal, tak jsem si řekl, že jestli tu přežiji do listopadu, tak tohle k výročí sedmnáctého vložím. Napsáno v první polovině roku 1989 v mých 19 letech. Díky Gorbiho "glásnosti" se uvolnila atmosféra a písničkáři zpívali i to co by ještě nedávno vyškrtla tužka cenzora. Zasažen atmosférou doby jsem pocítil potřebu napsat protestní text. Mnohým současným psancům ve věku 19 let nebo i mladším bych nedosáhl ani po paty. Vkládám to sem pro pobavení na můj účet.