Sen o Blanických rytířích

já měl dnes v noci sen
který se mi snad ani neměl zdát
já viděl podivné stvoření
ano, byli v železném brnění
Blanické rytíře u soustruhu stát

železná rukavice vede přesně posuv
nůž železné špony odkrajuje
hledí spuštěné jako při bitvě
s rukou klidnou jako při pitvě
dnem i nocí se u nás pracuje

náhle však bezpečnostní technik
klepe na plechové rameno
a řekl stručně a krátce
váš oděv neodpovídá bezpečnosti práce
v zákoníku práce to mám přečteno

oni netasili meče, jen zvedli hledí
jejich oči však v tváři smutně sedí
my slyšeli zemi českou volat o pomoc
my koně osedlaly, byť byla ještě noc
my meče kvapně vytasili
však nepřítele nikde nespatřili
jen lidi se zlobou a nenávistí na štítu
co se vydávali za potomky husitů
my ptali se, co udělat pro tuhle zem
a jeden povídá: soudruzi pojďte sem!
jestli chcete pomoci naší měně
tak tu pracujte v noční směně
my poznali, že noční směna nic nezachrání
i kdyby se celé noci pracovalo bez přestání
my vracíme se zpět do Blaníku spát
a až lidé budou pod jedním praporem stát
až národ bude mít opět hrdost a čest
a Čechy budou znovu pevné jako pěst
Blaničtí rytíři budou opět střežit jejich klid