Na začátku byla myšlenka: Může Bůh zemřít? Hmm... asi ne, ale... I tato povídka je výsledek autorské spolupráce, tentokrát s ženou o generaci mladší - mojí dcerou.

Povídka o andělu nebo ďáblu? A taky o junk DNA.

Co je pro křesťana těžší hřích - vražda nebo sebevražda? A pro kněze? Ne, nebojte se, o tom povídka není. Je o fyzice Nebes.

Povídka o jedné počítačové hře. Nebo o dvou?

Omlouvám se za chyby. Kdyby jste mi tu mohli nechat vaše názory tak vám budu vděčný.

Proč já? Co jsem komu udělala? Jsem jen holka ze střední, která nevyčnívá a taky nechce vyčnívat. NO jasně. Jsem ta ,,nebezpečná" a ,,NEPOLAPITELNÁ"

Tenhle nápad se mi v hlavě uchovat ještě z doby, kdy jsme se v dějepise učili o době před emancipací žen... Muži, třeste se, co na vás vymýšlím!

Sci-fi povídka ve formě blogového zápisku, k zamyšlení o tom, jak nové technologie mění společnost a částečně také o tom, jak se s tím lidé vyrovnávají. Štítky: sci-fi; rok 2063; bloger; čtyři ruce; ze života; plastická chirurgie; fyzioterapie; staré dobré časy.

V této povídce, ačkoliv se týká i současnosti na naší planetě, prakticky nefiguruje žádný člověk. Jen Bůh, Ďábel a Evoluce.

sci-fi povídka ze života

Povídka navazuje (i když časově hooodně předchází) na úvahu taron

Úryvek z nedopsaného kyberpunkového eposu. Tato část byla napsaná jako první. Byla napsána v Kaunasu v Litvě, kde jsem byl se školou.

Dlouho jsem tu nebyla. Tvůrčí i osobní krize. A toto je starší dílko napsané pro Neslyšného Kočkopsa. Severák ví :-)

Nějak jsem v poslední době zanedbával povídky. Napravím to jednou starší - takovým experimentem. Kombinací povídky a faktu.

http://www.youtube.com/watch?v=09cyrQu5yVA&list=LLPdmkSbDVfkk8udfSlzZ_ew

Postapokalyptická povídka z prostředí ČR. Příjemné počtení přeji. :)

Napsáno v březnu roku 2010. Mé první sci-fi, které původně jako sci-fi nebylo zamýšleno. Žena se ocitá ve světě, který jí je cizí, a snaží se nějak zjistit, proč je jediná, kdo si aspoň matně pamatuje na to, jak vypadal život předtím, než se smrskl na práci a čas strávený v hypermoderním bytě.

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Tahle povídka je dost stará a důvod, proč ji sem vůbec dávám, je v tom, že poskytuje jedno z mnoha dalších náhledů na Fermiho paradox - jak jsme o tom diskutovali pod mou úvahou o Drakeově rovnici.