Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

***

Jsme relativně šťastní... Snažíme se... Díky za rybky... Za Tresky obzvlášť..

V Praze už nechci nikdy žít, čtyři měsíce mi bohatě stačily.

...jako tolikrát

?!?

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

noc je černobílá přikrývka iluzí...*

Sama nevím, co si o tom mám myslet. Kýžený rytmus na úkor obsahu a srozumitelnosti:-)

jedno malé tajemství....:-P

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

Každý z nás je k něčemu odsouzen...

slané, sladké, kyselé... potřeba se vypsat... A moc to pomohlo. Je mi teď nějak líp..lehčejc.

Možná proklínání, možná zoufalý řev :) kvalitu prosím omluvte, můj mozek už dlouho nebyl nucen literárně fungovat :)

Musím už napsat něco veselého..:-)

Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...