Hořko...

Ptala jsem se,
mezi řečnickými otázkami,
a nečekala odpověď
/a nebo jsem ji nevyslovila/
jestli může něco končit hořkosladce...

Ani jsem si nemusela odpovídat...
Koloběh dní to udělal za mě,
ukázal svou kreativnější stránku
/ale vůbec ne pozitivnější/,
povídal si se mnou...

Za chyby se platí,
tak vhodila jsem mu,
do rozevřených rukou dvacetikorunu,
ale nečekala,
že by to snad něco odčinilo...

Všechny chutě,
slané, sladké a kyselé
ochutnávala jsem dokola,
zvlášť po večerech,
ve vzpomínkách...

Ty mi však nahořkly,
ztratily svou krásu.
Podobaly se už snad jen,
zkyslému jogurtu,
s prošlou záruční dobou.

Ta hořkost se všude rozlila,
míchala se tam,
kde neměla co dělat.

Všechno slané, sladké a kyselé
stalo se jen jakousi směsí...

Hořkoslané, hořkosladké a hořkokyselé

Promiňte,
ale z téhle kombinace,
dělá se mi vážně nevolno...