zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

noc je černobílá přikrývka iluzí...*

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

obnažené já..../vráceno/...;)

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

a je tady zas...

je důležité neztrácet naději...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

to víte... jednomu je dva dny osmnáct.. a neví co by :)

... ach ta touha, jít za něčím novým a pak to smrt utne a je to zase stejné ...

Co bylo, už není...

i ta může být cílem... a nebo nemít cíl...

jen tak hudba mě asi nikdy nepřestane inspirovat......

věřit nebo ne?? Nevím... ;)

psáno při velké krizi, z které jsem se potřebovala dostat...

život je tragikomedie...*

... jsem stará...

Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek... Mohl bys litovat!