Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

a sem stastna:)

taky ze ne...

ibac

je to pro někoho komu nevěřim ani slovo. přesto...

jenže jednou se probudim a ty tady nebudeš

jenom proto ze se mi to zrovna hodi

...aktualni

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

v zavorce anotace

v zatisi rybnika..jaa baletiiim

?muj?__zivot.___?___.je nenucena hra.___bez pravidel___!!