asi předevčírem o půlnoci to na mě nějak všechno padlo...:-)

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

Věnováno kamarádovi, který si v životě prožil "své"....

nechám na vás...

Nemám vážně potuchy, proč zrovna tohle ze mě dnes "vypadlo na papír"(???) Je to totiž už hezkých pár let, co jsem Šp. navštívila....

inspirací byl klavírní koncert a pár vzpomínek na mé hudební období...

Četl jsem na literu báseň s poetickým názvem Nedělní ráno a hned se mi vybavil refrén známé písně téhož jména z brku Vladimíra Poštulky, kterou tak skvěle zpíval Pavel Bobek. Pozměnil jsem první verš a zbytek textu už je jen můj, ovšem zpívám si to na stejnou melodii! Omylem jsem tu píseň přisoudil Mirku Hoffmannovi a Zelenáčům, i když možná ji taky někde zpíval. Teď jsem to zjistil a opravuji aspoň zde. I když i Mirka Hoffmanna rád poslouchám...

ranní pidibásnička ....úleva.....náhle je prostě tady!

nemáte doma něco podobného?

trošku starší, ale ne zase moc. Každý máme nějaké své spáleniště.

"pidiaturka" nad ránem ... jen tak...

Pro každého, kdo se zrovna na někoho zlobí.....

Nedalo mi to. Nešlo mi o báseň, ale o myšlenku.

... kdo by nepotřeboval ...

Efekt Janis znamená: rozhodování na základě hromadné hlouposti či iluze.

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

jen tak hudba mě asi nikdy nepřestane inspirovat......

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

a je tady zas...