Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

obnažené já..../vráceno/...;)

... v každým případě je dobrý aspoň se o něco pokusit, .... vždyť i Lumíci demonstrují svým pochodem smrti odhodlání k životu ... - a vo tom to je ...

ššššš---šššš--- železniční

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)

?!?

... fakt nejsem závistivej ...

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

(...říjnový pokus...)

Holka vzpomínková... Neschopná se vyrovnat se ztrátou svýho domova... Snad radši neřešit, stejně to do rána zmizí...

bí frí.

Mít někoho, komu věříš a máš ho rád a on snad má rád Tebe a věří Ti, to je dar k nezaplacení...

věnováno člověku, který si z ní stejně nevezme nic

Nedalo mi to. Nešlo mi o báseň, ale o myšlenku.