Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

obnažené já..../vráceno/...;)

je půlená. připadám si jako milióny stlačených kyslíkových bomb... a za chvíli... se rozprsknu do prostoru... nebo možná vysublimuju... nakonec zkondenzuju... jako Šírín

nemáte doma něco podobného?

tentokrát ne

Tak tohle je moje oblíbená...jestli se tak dá vůbec mluvit o vlastním výtvoru. Mám k tomu osobní vztah:-)

opět páteční noc... nevím, proč jsou vždycky tak zajímavé... ale co, aspoň mám o čem psát... :D

Dnes jsem byl na cestě domů přítomen okamžiku, kdy se čas dělí do dvou nohavic alternativních dimenzí. Jsem rád, že vám můžu vyprávět o té druhé.

... ze života ... nikolivěk mého ... pokud se v tom někdo pozná jde o podobnost čistě náhodnou ...

pozor ne kuřátka.... je to trochu jak básenka pro dětičky, tak jednoduchá. ovšem krutá a hloupá k tomu

... v každým případě je dobrý aspoň se o něco pokusit, .... vždyť i Lumíci demonstrují svým pochodem smrti odhodlání k životu ... - a vo tom to je ...

ššššš---šššš--- železniční

Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)

?!?