|
Napsáno v Brně na nádraží v záchvatu existencionální nejistoty.
|
Zoufale předčítám ze stránek katedrály,
šedivá obloha posměšně kyne,
schoulený hledajíc ty, kdož se odevzdali,
ty jejichž světy jsou tragicky jiné.
Odejít z místa kde mohl jsi létat,
bojím se návratu, mám v očích slzy,
srdce mě zradilo,přestalo tepat,
možná že později, přece však brzy.
Vítr si pohrává s kelímky od kávy,
na slunci trpící strašlivou zimou,
tělo chci položit do tepla, do lávy,
zahřát, co zmrazil jsem zmarem a vinou.
šedivá obloha posměšně kyne,
schoulený hledajíc ty, kdož se odevzdali,
ty jejichž světy jsou tragicky jiné.
Odejít z místa kde mohl jsi létat,
bojím se návratu, mám v očích slzy,
srdce mě zradilo,přestalo tepat,
možná že později, přece však brzy.
Vítr si pohrává s kelímky od kávy,
na slunci trpící strašlivou zimou,
tělo chci položit do tepla, do lávy,
zahřát, co zmrazil jsem zmarem a vinou.
30.01.2008 16:54
joj.. tak zas po nejake dobe si nas obdaril dalsi velmi peknou basni... chvalim.. nemam vyhrad.. joj... :-D
30.01.2008 16:04
Pěkný!
Zvláštní, taky mě občas inspirovalo to naprosto nepoetické prostředí nádraží a něco jsem si tam psávala...
Zvláštní, taky mě občas inspirovalo to naprosto nepoetické prostředí nádraží a něco jsem si tam psávala...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.