plech, šrot, padrť, absurdní drama. venca havlů

Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

Mojí malé velké lásce. O počátcích mateřské lásky. (Prosím zavylé odpůrce tohoto stylu psaní, aby se zdrželi komentářů.)

Název je lepší než toto dílo.

Prostě pocity...

...něco, co jsem potřebovala napsat a zdálo se mi, že se to nikam nehodí...

Ptal se mě na to včera kámoš. Můj Old Shatterhand. Dementní dílo zbytečně vložené na net.