technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)

tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?

včera/dneska rozjezdem domů, po dloooouhém holčičím popovídání s vínem a několika drobnými momenty, kdy se mi pozastavilo srdce

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

nevyžádané stěhování...

Řekli, dej nám ruku a my tě povedeme ... a já jim dala svou ruku a oni mě vedli ... cizí cestou

Omlouvám se za některé hovorovější výrazy. Ale líbilo se mi to tam víc:). Jinak je to o jednom klukovi, který mě hodně zklamal...

po dlouhé době mě navštívila můza... bohužel opět byla smutná...

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

... THE END... ... LA FIN... ... KONIEC... http://www.youtube.com/watch?v=Ng-mPZa77oE

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

stará věc, nové rány, tzv. REALITY STING ! no radši bych se zeptala, CO jsem vlastně čekala? (výkřik, chci křičet...na něho!)