...

rozmohlá, ztracená
/roztomilá, řekl bys.../


všechno to je tak podobné lásce,
sním o tvým dotyku
polibku plným květin a citu

jsem jaro,
jsem léto
jsem láska
jsem tvoje navždy

přestože je už čas zapomenout

jsem ránem, co nevstává samo
jsem citem, co umírá v noci
kde jsi byl se mnou
toulal ses mými kraji
byls mnou můj milý

budu plakat
budu se smát
a přesto ten malý život
bude ve mně tlouct a smát se

STÁLE


není to fér

můj milý


už nikdy tě nebudu moci obejmout
už nikdy tě nepolíbím

a tolik bych chtěla


tolik bych chtěla...


/tak roztomilá
tak roztomilá,

řekl bys.../



a všechno to kolem

jsme "my"


"my co nejsme celí,
co nejsme fér,
co už nejsme skuteční..."
.



.
.