 07.01.2013 16 1222(19) 0 |
V závějích svobody,
toužíš se dovědět,
jak bolavé jsou šípy lásky,
věř mi, lepší je nevědět.
Ptáš se, máš mě vůbec ráda?
Slza mi kane po tváři,
srdce ztísněno úzkým prostorem,
jak těžká je upřímnost,
nechci být jen lásky sponzorem.
Ty už mě nemiluješ?
Duše má křičí, nechci ti ublížit,
netrapme se, a tak raděj honem
spalující touhou žiji,
říct Ti...
Sbohem
toužíš se dovědět,
jak bolavé jsou šípy lásky,
věř mi, lepší je nevědět.
Ptáš se, máš mě vůbec ráda?
Slza mi kane po tváři,
srdce ztísněno úzkým prostorem,
jak těžká je upřímnost,
nechci být jen lásky sponzorem.
Ty už mě nemiluješ?
Duše má křičí, nechci ti ublížit,
netrapme se, a tak raděj honem
spalující touhou žiji,
říct Ti...
Sbohem
16.01.2013 - 15:11Šíp lásky do chladnoucího srdce ..... To je situace! To je téma jako břitva. Vážné, až stydne krev. Protože, ten, kdo v tu chvíli neumí být upřímný, kličkuje, manévruje a nechce přiznat, kde je příčina, ten si někdy těžce zasviní svědomí. Jen mi tam nesedí: toužíš se dovědět. Že by někdo po tomhle poznání toužil, bych neřekl. Můžeš se dozvědět bych už bral :-)
08.01.2013 - 18:08Chronoss: když já se bojím, že už se žádné neotevřou...:/ díky za zastavení a pěkný komentář
08.01.2013 - 18:07pokaždé když jedny dveře se uzavřou jiné se otvírají,stejné je to i s láskou ,jen s tím rozdílem že nnám v srdci zůstane jizva a vzpomínka navždy, což je mslím dobře i když bolestivé..alex dílko jest pěkné a chápu dobře tvou bolest
08.01.2013 - 16:43valemart: ano, protože jsem lidská a citelná bytost...bohužel...název byl spíše řečnického charakteru
08.01.2013 - 16:40Je mezi nimi rovnítko.. tedy mezi tím - říct a tím - přijmout, jen se liší příchod šoku a odhodlání... jinak, pokud je jedinec seriozní osobností, má peklo pokaždé...
...protože jsi lidská, proto je to tak těžké...
...protože jsi lidská, proto je to tak těžké...
08.01.2013 - 12:13taron: že, taky si myslím, že to bylo hezké plkání :) díky za návštěvu, taron
07.01.2013 - 22:37tak jsem se tady zamyslela na téma rozchody, co je vlastně těžší někomu oznámit že už pro nás není tím nej a nebo takovou pravdu přijmout, vždy je to těžké hlavně když ten druhý stále miluje, ale na druhou stranu je to vždy začátek něčeho nového, a tak jsem to chápala vždy, nikdy jsem se z rozchodů nehroutila, rozumný člověk ví že zase něco musí přijít, teď trochu odlehčeně, čím více rozchodů, tím více partnerů, tím více zkušeností, kdyby to bylo tak jednoduché viď, tvoje báseň se mi líbí, to jen já tady tak plkam.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proč je to tak těžké... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Vím, na co nemyslím...
Předchozí dílo autora : Mezi dvěma světy XXXIII. - část II.
