Sonet z roku 2018. Jakási snaha o vyjádření mého tehdejšího postoje k životním nepříjemnostem.

...aneb slasti a strasti jednoho padesátníka

Některé stavy mysli dokážou překvapit, zvlášť když je neočekáváte ani v těch nejdivočejších snech. Povídka v dopise.

Tímto nechci urazit ani vyvrátit žádnou víru či vyznání. Každý má to své, co mu vyhovuje. Takového boha, který je v souladu s jeho přesvědčením a vnímáním. Berte to pouze jako vyprávění mojí vlastní cesty a mého pohledu na věc, který nemusí být ani správný ani špatný. Je prostě můj a já s ním souzním.

Namlouvání patří k životu, ale občas to dopadne zcela jinak, než si zamilovaná dvojice představovala. Inu život se někdy docela pěkně zamotá.

Je to má oblíbená tramvaj, protože jezdí tam, kam potřebuji; ty, které mají namířeno jinam, mě až tak neberou. V jednom verši je zašifrované Strossmayerovo náměstí.

Příbram, 30. 10. 2021. Při procházce poněkud zanedbaným parkem na jakémsi malém, polozapomenutém náměstí na mě dýchla nefalšovaná podzimní vůně.