Vzpomínky ze dna studny

všechno to začalo žízní
dral se rubín i sláma k rtům
najednou máš spoustu citu pro lidi
za jejichž jinakost
se stydíš
-

stačilo pár jar
z postele vstáváš místo nohou
rukama
nebo roztřesen na špičce brnícího jazyka
udusíš se / proboha
udusíš se pokud rozdrtíš v sobě všechna slova

-
nejsem blázen
co ryje urputně do zdi sny
jen jednou
mě ruce obešly
chtěla jsem splácet daně létem
(víš že když opadáš
tma začne růst)

jsi sám
máš čelo ucouraný jak sto let starý necky

všechno se zaseklo
když klepals na mý rameno
a mechanicky sdělils:
vem si nářadí
a teď mě sprav

-

nebojím se práce
ani tmy
mám dostatečně ukotvené nohy
jakmile kdokoli
umře na myšlenky

slibovals cokoli
troufalé

honit se za věcmi které nás stvořily
jako by nikdy nebyly

-

kdykoli je mlha
lovím svý vzpomínky ze dna studny
mám otázky
brzdí v pohybu mý svaly
netušíš aspoň o kapičku víc
jak zní
v tunelu zatmelený dech
jak hebkou soutěsku rtů máš

v okapech místní nemocnice
tečou sliny ze střech
topím se ve vlastní šalvěji
v ručičkách hodin
leukoplast plyne / jemná hmota
všechny ty údery a klap
úží srdce
ztratil ses ve zdech mlčení a já
mám strach

-

vídám tě jak se miluješ
před kostelem svaté Anny - Magdalény - nebo třeba Jakuba
hlas ti přeskakuje s každou další promile
zakopáváš o schody
troufalá připiju ti na druhém konci města

jako bys dávno neležel
na dně mých plic a nechutnal zemi
nevadí
že pro nás nejsou osnovy

znám všechny doby tvý každodenní smrti

nejvíc děsí
když padají mi pod nohy

-

poslouchám
rtuť vytopila nebe mrakům
- ty rozlehly mi ramena
z peřin pachuť nevyvětrám
ani doteky rámu dveří
ke rtům earl grey a neodžitý chleba

strnulá úzkost
strhává doly
toliko křemene skrývám pod domem

slyšíš mě uklízet
zametat dvůr
pst!

křupe křehko v podrážkách
není kam odkopat bláto z nohou
kde zašít se

kde spát

-

nebe je žluté
zdi žadoní o krev
mince vtisknuté do bláta

ty jsi už menší
o celou kašnu štěstí
koupu se v ní jen pro pocit

že zbyla mi po tobě
alespoň zima

spousta prostoru po hladové sněti

mezi prádelní šňůrou
kde polámané prsty
hladily má kolena

stydím se
do prázdných šatů

řvát