|
Často to, co se děje na nebi zůstává nám smrtelníkům zahaleno.
|
Na černém sametu noční oblohy,
tichounce svítila malinká hvězda.
Zatímco svět dole snil svoje sny,
jí se ten vesmír tak osamocený zdá.
Proč vlastně pláčeš, hvězdičko malá?
ptá se jí Měsíc a ze svitu roucho jí přede.
Já bych si s dětmi na zemi hrála,
místo té zimy, co studí tu všude.
Jediná slzička z očí jí skápne,
pročísne temnotu, zářivá, čistá.
A kdosi dole přání tajně si přeje,
když jasná vlasatice k zemi se chystá.
Neplač už, hvězdičko, tvá slza hřála,
někomu tam dole radost a naději dala.
tichounce svítila malinká hvězda.
Zatímco svět dole snil svoje sny,
jí se ten vesmír tak osamocený zdá.
Proč vlastně pláčeš, hvězdičko malá?
ptá se jí Měsíc a ze svitu roucho jí přede.
Já bych si s dětmi na zemi hrála,
místo té zimy, co studí tu všude.
Jediná slzička z očí jí skápne,
pročísne temnotu, zářivá, čistá.
A kdosi dole přání tajně si přeje,
když jasná vlasatice k zemi se chystá.
Neplač už, hvězdičko, tvá slza hřála,
někomu tam dole radost a naději dala.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.