Naposled

V závitcích deště,chtěl jsem tě
svlékat,jak růži stolystou.
Dotyk co dotyk, jak rej jisker
tvá ňadra se dmou.

Chtěl jsem tě svlékat v závistích deště.
Chtěl jsem v jedno tělo být.
Tvůj hlas říká ještě.

Cvakla zpropadená mříž.
V srdci mám ránu ,ta kaluž kolem
Je snad jen vjem.
A nežli naposled řeknu z bohem.
To ještě chtěl bych slyšet naposled.

Ve svitcích deště tělo chladne,
duše odešla kam.
Zbylo tu něco zakletá láska.
Oči své navždy zavírám.