... pohled do vlastního odrazu...

Vlastně se čas blížil spíš k polovici druhé ranní. - "pásmo" dvou nezávislých mini haikoidních básní.

napsaná,už dávno ,ale po dlouhé době nalezená ....

.. jsou hloupí lidé, fajn .. proč ne. Ale pak jsou totální blbci.

a proto musíme být v výrazech přesní, aby jsme nemystifikovali pravda, je to pro děti... jenom jejich naivita je schopna věřit

Krátký pohled na naději, skrze depresi.

Zase na mne sedl splín, /viz přemíra zdrobnělin/, a já začal vzpomínat na to. co zas měl bych rád....

Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

Konečně dokončená první kapitola... Ať se líbí!

poslouchala jsem paní HEGEROVOU a tuhle píseň tak dvacetkrát ..... chybí mi upřímnost, všude se něco hraje, špatní herci. Pojem slušnost se "vyvinul" a pokoru hledám marně, vše je automatické ....mé zdraví a MOJI, nikoliv ! .... uvědomuji si to. http://www.youtube.com/watch?v=O937YmQih9o

Tato básnička pojednává o tom že si plánujeme velké věci,někdy se to podaří a někdy ne.

aka. objev smyslu života

Splynutí s přírodou...

poslední dobou zdá se mi několik způsobů všeho tu a tam nešťastných (psanci - ten druhý svět, ale i ten primární skutečný svět), přesto píšu o lásce - protože věřím v naději a věřím ve věčnost polibků...

Napsal jsem ji když letos v Brně napadl první sníh...

blbost (jo a: naštěstí není založeno na skutečné události.)

SMS nepoetická nebáseň