Nuance pocitů

Spojuji dva světy, ten Tvůj a ten, kde právě jsem
Nemám konstantu, jsem outsiderem,
bez reklamy, bez světel
Procházím své světy, neumím pohlédnout Slunci do očí
V duchu poslouchám Tvá písmena v sobě...

Přemýšlím o dalších řádcích, klopím zrak,
snad z taktu;
Hledám tečky místo otazníků, a radost mám jen tak,
představuji si Tvůj úsměv na rtu...
Zapomínám na okamžiky príma únavy z puťáků
Hledám v sobě ty černobílé pasáže svých životů

Možná to je bilance osobních nuancí, nebo jen kecy
Proč se ale v hlavě, možná v srdci, ozývají naše pocity
Jsem stále dál, a možná se ztratím v budoucí chvíli
Netuším nic, jsem prostě rád za ty propsaný momenty ...