Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostala do města, natož domů. Pořád mi v hlavě zněla ta slova: „Pak ti ho vrátím.“

...já nevím...

Taky se prostě musím vyjádřit k diskutovanému problému - brněnskému orloji, penisu, raketě... Tohle mě napadlo, když jsem přemýšlel nad jeho existencí. Jsou to vlastně dvě samostatné úvahy. U první jsem vynechal konec, aby nezněla jako nějaká agitka a abyste sami přišli na to, ,,co tím chce básník říct". Malá nápověda - ,,Pryč s uměním, když mu nerozumím" (Mao Ce Tung). Druhá část je úvaha formou monologů válčících stran (Brno vs. Švédsko) o událostech, jež má orloj připomínat.

Co když se něco stalo? A stalo! Ušla jsem pár kroků k rybníku. Vidím, jak ho Marie objímá a snaží se ho políbit.

...

Bylo to víc než jasné, strávili spolu noc. Jako kdyby mi celým tělem projel ostrý nůž. Zůstala jsem zkoprněle stát. Nezahlédli mě.

Než jsme pořádně dosedli, už přesně věděl, kam s rukama a s polibky. Nebránila jsem se ani „jako".

Nemůžu do práce odejít, aníž bych si ho nevyhonil, to bych pak koukal na každou babu se zájmem a chtíčem a zas bych chtěl opíchat všechny hubený devetenáctky pod sluncem. První kolo je super, ani ne za dvě minuty otírám ruku do ponožky pohozený vedle postele.

.................

.

Sedmdesátá léta minulého století. Můj příběh začíná. Sedmnáctiletá panenka, co má život před sebou. Romantické představy o štěstí a lásce. Taková jsem byla.