|
Bylo to jako když se blíží bouře. Je vedro, dusno, pomalu se zatahuje obloha, najednou zahřmí, zableskne se a déšť spadne jako deka, která dusí vláhou a zároveň vysvobozením, že se snad deštěm ochladí.
|
|
To víš slova to jsou věc, to není jako přijít o věnec.
|
|
|
|
|
|
Námět na tuto pro mě velice srdeční báseň vznikl v roce 2009 na zahradě u mého spolužáka Zdendy v Městečku u Olbramovic a je o tom, že když člověk vypije pár piv a jen tak se zasní uprostřed noci a pak se ráno za svítání probere do kruté reality života...
|
|
Opět ukradená hodinka.
Co bude doma? Vydrží Otta pořád hrát shovívavého, a nebo konečně vybuchne?
|
|
|
|
|
|
I když má oblíbená světluška létá daleko ode mě, tak bych tuto báseň chtěl věnovat všem světluškám, které někomu svítí na často trnitou cestu životem...
|
|
Když jsme se nabažili polibků a objetí, věděla jsem, že už jen málo stačí upadnout do milostného bezvědomí.
|
|
jak jinak proti osudu?
|
|
asi že mám momentálně špatnou náladu píšu dnes o holém životě: chtěla být Popelkou...
|
|
|
|
Tato báseň je o smutné dnešní zkažené době a především o lidech, kteří ji vytváří.
|
|
V jiném městě, s jiným mužem. Co přinese čas? Dají se věci do pořádku? Budu konečně šťastná?
|
|
|
|
...protože cítím, protože žiju a stala sem se závislou... na vůni a doteku...
|
|
Petříkovi byl jeden rok a my jsme stáli před rozvodovým soudem.
|

