Balada pro vlaštovku

Vlaštovičko na drátě,
proč ty dávno nezpíváš?
Když kamarád nechá tě,
taky si jednu na žal dáš

Při poledním objetí
slunce se ti vysmívá
Ta kráska není pro děti,
ta moc zrádné tělo má

Rozpálená žhavá hlava,
z níž stoupá kouř a napětí
S tou dámou nebudeš už sama,
ten žár ti srdce zaslepí

Tvé těžké tělo vznáší se
ve víru drahé iluze
Křídla tvá jen smějí se
trnům zlatým bez růže

Kdo nelítá, není pták,
ten nebude k nebi blíž
Ta věc rychlejší je než prak,
to možná jednou pochopíš

Máchneš křídly, vzhůru padáš,
gravitace nadnáší
Nemáš síly, dolů padáš,
jak tyhle stavy nesnášíš

Probouzíš se na zemi,
jedno křídlo zlomené
Dáma mizí v kameni,
v ústech pachuť plamene

Poslední dech, vzplanutí,
zbytek sypkého popela
Spláchnout déšť tě donutí,
ta láska skončit musela