|
IX.
|
|
po čase...
|
|
..dívenka svoje srdce v košíčku nese..
|
|
Možná se vám to líbit nebude, ale možná bude.Možná mi věřit budete, ale možná ne.Tenhle příběh je inspirovaný mojí pravou zkušeností.Je to moje durhá povídka, takže snad budete schovívaví :D
|
|
Moje úplně první povídka. Vznikla jednoho smutného večera, kdy venku lilo jako z konve a mě se zastesklo po lásce.
|
|
Báseň tak obyčejná, složil jsem ji dnes tak asi bude dost chybná, odpusťte ty chyby nemožné, ale proč Český jazyk je tak podivné.
|
|
Vlastně úkol do školy, ale to je jedno.
|
|
„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí.
Zdědila je po otci.
Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost.
Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více.
Teď však byla otázka jiná.
Miluji ji ještě vůbec…?
|