Andílek

dřív než stihnu něco říct
slib, že nebudeš se ptát
proč dívám se ti do očí
a nechce se mi dávno spát
slunce slilo tmavou zář
do zlatého anděla
v noci mi přistál na polštář
aniž jsem o tom věděla

andílku můj překrásný
kéž bys tušil jen
proč se vrhám do básní
když nejhlubší je sen
sen o tobě, o nás dvou
jsme koně v rychlém poklusu
kteří už utéct nemohou
po zbabělém pokusu

andílku můj maličký
co budeš chtít, ti dám
hvězdy, vesmír celičký
pár či hejno bílých vran
jednou možná v pekle skončím
rozdrtí mě tíhou stín
nejsem já andělem ničím
přesto s tebou létat smím