Svítíš

Vendulka utěšitelka
vždycky s úsměvem na tváři
když si měl zrovna blbej den
slunce v tvý duší rozzáří

"Mam rozkousaný rty
popraskaný ruce
(a rozechvělý pohyby
a jizev aspoň tucet)"

Vendulka utěšitelka
po ránu s cynickym úšklebkem
odchází po špičkách se sluncem
plíží se okením výklenkem

"Mám rozesklený oči
mý čelo brázděj vrásky
(a rukama mi protejká
význam jakýkoliv hlásky)"

Vendulka utěšitelka
proklouzne do tvejch snů
když slunce zakopne o obzor
slova ti vetká do vlasů

šeptá

Vendulka utěšitelka
ve svý ložnici sama spí
ve tmě schovaná pod peřinou
střeží si vlastní tajemství