JEN VZPOMÍNKA ZBYLA

Přichází nový den,slunce probouzí pozdní spáče,
i já vstávám,mé srdce bolestí pláče.
Tak krásný sen se v noci zdál,
večer když jsem uléhal,nebyl jsem sám.

Vedle mě dívka uléhala,hvězdy vydávaly zář,
po těžkém dni jsem uléhal,líbal tvář.
Noc se nekonečná zdála,však krátká byla,
byly to vnady její,kterými mě okouzlila.

Já mohl dělat vše,co jsem chtěl,
objímat,líbat i milovat jsem ji směl.
Naše těla vášní velkou,touhou byla spocená,
moc rychle noc uběhla,ale byla kouzelná.

Moc jsem si přál,aby nikdy neskončila,
ráno odešla,jen vzpomínka nekonečná zbyla.
Oči jak pomněnky měla,krásný zlatý vlas,
já chtěl být s ní,na poli klas.

Přišlo ráno,ozvalo se kruté kohoutí kokrhání,
a jarní slunce,z lože spáče vyhání.
Ta krásná noc tak rychle,náhle pominula,
z našeho krásného milování,jen vzpomínka zbyla.