Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

neznám

Vítr působí osvobodivě,tedy alespoň na mne a Duch svatý se projevuje jako lehký vánek...

podle mě moje nejpovedenější modlitba

hranice

Můj dlouholetý kamarád Vraťa,pán už trochu v letech,věčný srandista,má svůj oblíbený mok zvaný borovička. Tak jsem mu na tu jeho vášeň napsal takovou říkanku. Byl spokojený,a prý je částečně pravdivá..:-) Psal jsem to v první osobě ale není to i o mě,já mám rád dobré vínko..

Znovu a znovu to zkouším...:)

Žádné otroctví není tak potupné jako otroctví dobrovolné. Seneca

zasr...deprese

Zase po dlouhé době můj malinký příspěvek do velkého psaneckého díla. Psáno volným veršem. Ano. Vím, že takhle mi to moc nejde, ale řekl jsem si, že k zachycení té dnešní večerní atmosféry by se vázaný verš nehodil. Prosím maximální kritiku.

myšlenky

Občas prostě musíš mezi řádky...