Sci-fi povídka ve formě blogového zápisku, k zamyšlení o tom, jak nové technologie mění společnost a částečně také o tom, jak se s tím lidé vyrovnávají. Štítky: sci-fi; rok 2063; bloger; čtyři ruce; ze života; plastická chirurgie; fyzioterapie; staré dobré časy.

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

rok 2100 mnoho světelných let odtud směrem k hvězdě Proxima centauri.

Sen o hrdinství.

Vznik?

Veselá sci-fi povídka s poučným poselstvím:)

Podraz na mimozemšťana.

Okénko do budoucnosti.

Snad se dočkáme. Trocha erotiky do sci-fi.

Nevšední víkend hajného Patočky. Taková odlehčená povídka na pobavení.

Svět naruby.

Velká změna koordinátorky Bowmanové.

Trest?

Dlouho jsem tu nebyla. Tvůrčí i osobní krize. A toto je starší dílko napsané pro Neslyšného Kočkopsa. Severák ví :-)

Vím, že až to budu číst třeba za týden, mnoho toho upravím... ale proste to chci sdílet :)

snad se bude líbit - mělo to jít na soutěž, ale já to pak zapomněla poslat... :-D

zápletka se mi zdála, když jsem usnul v autobuse, asi mi ji našeptal duch Stanislawa Lema