přidáno 01.05.2013
hodnoceno 0
čteno 1174(6)
posláno 0
VAROVÁNÍ: Toto je zastaralá verze této epizody. Čtěte prosím 3. vydání: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24189-ester-krejci-s01e02-
substituce-fitness-3-vydani . Původní verze epizody je zde zachována pro účely zkoumání a srovnávání, ne pro běžné čtenáře.

──────────────────────────────────────────────
Postavy:
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student
BERNARD KONIKLECOVÝ (muž, 19) -- student
ASTRA (žena, 19) -- student
NIKITA KRÁL (muž, 18) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student
KŇOUR (muž, 22) -- student
LARIS (muž, 18) -- student
LUMÍR ZEDNÍK (muž, 49) -- profesor tělesné výchovy
OBSLUHA (muž, 27) -- prodavač
HLAS VYPRAVĚČE (ženský hlas) -- vypravěč
CHLAPECKÝ HLAS (muž, 22) -- hlas z rozhlasového přijímače
DÍVČÍ HLAS (muž, 22) -- hlas z rozhlasového přijímače



Tato epizoda se odehrává v září 2010.



1. Sukně

Třída (oktáva B) ráno před vyučováním. Ester Krejčí sedí ve své lavici a vypadá zamyšleně, ale nic zvláštního nedělá. Moje vinná réva sedí hned za ní a rozhlíží se po třídě.

HLAS VYPRAVĚČE (M. O.): V EDDR se nepoužívají slova pánský a dámský. Namísto nich se v případě potřeby užijí slova mužský a ženský.

Do třídy vejde Bernard Koniklecový, na sobě majíc zelenou košili, zelenou sukni a pod ní černé kalhoty. Odloží si batoh na svoje místo a projde za zády Mojí vinné révy k nástěnce. Moje vinná réva se po něm ohlédne. Bernard Koniklecový si na nástěnce prohlíží reklamní leták s nápisem:

----
Zneužívají děti sociální dávky?
Povaleči ve školních lavicích - v Horké bramboře!
----


Moje vinná réva sleduje Bernarda Koniklecového. Přijde k ní Jana Zlomilová.

JANA ZLOMILOVÁ: Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ano?

JANA ZLOMILOVÁ: Podívejte, co má ten hoch na sobě.

MOJE VINNÁ RÉVA: To je Bernard Koniklecový. Všimla jsem si.

JANA ZLOMILOVÁ: Na Podolí II je normální nosit sukně?

MOJE VINNÁ RÉVA: Spíš ne - neznám nikoho, kdo by je nosil.

Moje vinná réva vstane.

JANA ZLOMILOVÁ: Já bych si na sebe sukni v životě nevzala. Na Podolí I by mě za to snad zabili.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale nepřehánějte.

JANA ZLOMILOVÁ: Nepřeháním. Jednou tam spolužák přišla s náušnicemi a tři týdny se jí všichni vysmívali.

Moje vinná réva a Jana Zlomilová jdou k Bernardu Koniklecovému. Přidá se k nim Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Dobrý den, Bernarde Koniklecový.

BERNARD KONIKLECOVÝ: (Otočí se na Moji vinnou révu a usměje se.) Dobrý den, Moje vinná révo.

MOJE VINNÁ RÉVA: Všimly jsme si, že jste obohatil svůj šatník.

K nástěnce přijde ještě Tamara Janů.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Ano. To je sukně.

ESTER KREJČÍ: Tak to bychom bez vás nepoznali.

MOJE VINNÁ RÉVA: Jak vás to napadlo?

BERNARD KONIKLECOVÝ: V Kompasu začali prodávat mužské sukně, tak jsem si říkal, že to musím vyzkoušet.

TAMARA JANŮ: (Zírá Bernardu Koniklecovému do rozkroku.) Zajímalo by mě, co je na ní mužského.

ESTER KREJČÍ: Ta je asi tak mužská jako Kritika čistého rozumu[1] srozumitelná tříměsíčnímu kojenci.

{[1] Hlavní filozofické dílo Immanuela Kanta.}

Bernard Koniklecový a Tamara Janů se zamyslí.

ESTER KREJČÍ: Řekla bych, že prostě vzali obyčejné sukně, po kterých by v EDDR neštěkl ani pes, označili je "mužské" a prodávají nehorázně předražené v oddělení novinek. Nazývá se to "podnikání".

BERNARD KONIKLECOVÝ: Takže vy myslíte, že není mužská?

ESTER KREJČÍ: Hlavně myslím, že na vás nepřiměřeně vydělali. Příště si kupte rovnou ženskou sukni.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Dobře, děkuji.

ESTER KREJČÍ: Prosím.

Přijde k nim Kňour.

KŇOUR: (na Bernarda Koniklecového:) Ahoj.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Dobrý den.

KŇOUR: Co kdybychom si po vyučování spolu někam zašli? (Mrkne.)

BERNARD KONIKLECOVÝ: Tak zaprvé - nejsem gay. A zadruhé - chodím se Zoranou.

KŇOUR: Měl byste mě lépe poznat. Určitě byste si to rozmyslel. Umím být neodolatelný.

BERNARD KONIKLECOVÝ: Myslím, že už vás znám lépe, než bych chtěl.

KŇOUR: (flirtovně:) Až si to rozmyslíte, přijďte za mnou. (Otočí se a odchází.)

Bernard Koniklecový zakroutí hlavou.

JANA ZLOMILOVÁ: Kdo je Zorana?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ten spolužák na invalidním vozíku. Milá dívka. Seznámím vás, až přijde.

JANA ZLOMILOVÁ: (Usměje se.) Dobře.



2. Nová forma tělesné výchovy

Třída dopoledne (oktáva B). Studenti sedí v lavicích, čekajíce na příchod profesora tělesné výchovy Lumíra Zedníka. Profesor přijde, třída ho pozdraví povstáním.

LUMÍR ZEDNÍK: Posaďte se.

Studenti si sednou.

LUMÍR ZEDNÍK: Jak vám už třídní profesor určitě řekl, tělesná výchova je povinná i pro studenty oktáv. Ředitel Rusovský si přeje, aby studenti jeho školy byli v kondici.

LUMÍR ZEDNÍK: Tento rok pro vás ale škola ve spolupráci s nejmenovaným nově otevřeným fitness centrem na adrese V Podolí 5 připravila mimořádnou nabídku. Studenti, kteří budou chtít, budou moci výuku tělesné výchovy absolvovat tam. Tedy samostatně ve fitness centru. Cvičení tam si budete muset sami zaplatit a jako důkaz, že jste tam cvičili, mi přinesete potvrzenou účtenku. Jsou nějaké otázky?

ASTRA: (Přihlásí se.)

LUMÍR ZEDNÍK: Astrid Teseraktová?

ASTRA: Můžeme navštívit i jiné fitness centrum než V Podolí 5?

LUMÍR ZEDNÍK: Ano. Uznáme vám i cvičení v jiném fitness centru, ale musíte přinést každý týden potvrzenou účtenku. Nějaké další otázky? (Chvilku počká.) V tom případě: Kdo chce už dnes strávit tělesnou výchovu ve fitness centru, ať zvedne ruku.

Přihlásí se čtyři studenti.

LUMÍR ZEDNÍK: Patrik Trefný, Astrid Teseraktová, Ester Krejčí a Iris Narcis. (Zapíše něco do třídní knihy.) Dobře, vy čtyři můžete jít. Ostatní se připraví k odchodu na školní hřiště.



3.1. Rozcvička

Školní hřiště[2]. Den. Přichází Lumír Zedník, vedouc za sebou skupinu studentů. Studenti jsou převlečeni ve sportovním úboru (v teplákových soupravách) a na nohou mají cvičky.

{[2] Nachází se zde běžecký okruh protnutý přes střed železniční vlečkou. Na místech křížení tratě s okruhem jsou chráněné železniční přejezdy bez závor, zbytek tratě je z obou stran oplocen vysokým kovovým plotem. Uvnitř okruhu je jen pečlivě udržovaný trávník, ne fotbalové hřiště, jak na podobných místech bývá zvykem. Kolem okruhu pak roste několik smrků a borovic a jeden velký dub. Stojí tam rovněž několik plastových lavic jako hlediště běžeckého okruhu.}

LUMÍR ZEDNÍK: (Otočí se a zavelí:) Nástup! Seřaďte se do řady od největšího po nejmenšího.

NIKITA KRÁL: A jaký řadicí algoritmus máme použít?

LUMÍR ZEDNÍK: Přestaňte plácat hlouposti a zařaďte se.

NIKITA KRÁL: Aha, takže asi insert-sort[3].

{[3] Insert-sort (také insertion sort) neboli řazení vkládáním je jednoduchý řadicí algoritmus pracující na principu opakovaného zařazování každého dalšího prvku do již seřazené posloupnosti.}

Studenti si stoupnou do řady. Jana Zlomilová hrdě stojí uprostřed[4]. Sestry Janů stojí vedle sebe, protože jsou stejně vysoké.

{[4] Jana Zlomilová je průměrně vysoká, což bylo na gymnáziu Podolí I vysoce ceněno.}

LUMÍR ZEDNÍK: Je škoda, že někteří z mých oblíbených studentů chybí, ale když to tak ředitel Rusovský domluvil, nedá se s tím nic dělat. (Důkladně se zadívá na sestry Janů, jako by za něco mohly.)

LUMÍR ZEDNÍK: Hodinu zahájíme rozcvičkou. Jako první cvik budeme běhat na místě.

Lumír Zedník začne běžet na místě, studenti dělají to, co on.

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O 5 MINUT POZDĚJI

LUMÍR ZEDNÍK (M. O.): Pohov a rozchod!

(Roztmívačka.)

Studenti se uvolní po skončení rozcvičky.

LUMÍR ZEDNÍK: Dnes si zahrajeme dělený fotbal. Potřebuji dva dobrovolníky, aby mi pomohli přinést branky a míče.

Lumír Zedník se rozhlédne, nikdo se nehlásí.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak třeba Lars Višňový a Vojtěch Verner. Ostatní počkají zde.

Vybraní pomocníci odejdou s profesorem. Jana Zlomilová přijde k Melanii Navrátil.

JANA ZLOMILOVÁ: (nejistě:) Máte na mě chvilku čas?

MOJE VINNÁ RÉVA: Než se vrátí profesor. Co potřebujete?

JANA ZLOMILOVÁ: (trochu stydlivě:) Chtěla jsem se zeptat - jak se hraje ten dělený fotbal?

MELANIE NAVRÁTIL: Jako normální, jen je hřiště rozděleno na dvě poloviny a každá má vlastní rozhodčí a míč. A na zemi nejsou takové ty čáry. Na Podolí I se nehraje?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne, tam se hraje normální fotbal. -- Tam je všechno normální.

3.2. Na dubu

O kus dál posedávají v trávě sestry Janů.

TAMARA JANŮ: (Prohlíží si ruce.) Všimla jste si někdy, že pravá ruka vypadá úplně stejně jako levá, jen zrcadlově převrácená?

BARBORA JANŮ: Ach, kdy konečně začnete myslet na naši dádu přírodu?

TAMARA JANŮ: Ruce jsou přece přírodní, ne?

BARBORA JANŮ: (Vzdychne si, zvolna vstane, rozhlédne se a odejde.)

Přichází profesor Zedník s pomocníky. Profesor nese jednu branku, studenti druhou[5]. Larisovi spadne jeho konec branky na zem.

{[5] Branky jsou poněkud menší než standardní fotbalové branky, aby byly přenosné.}

VOJTĚCH VERNER: Hej! Proč jste to pustil?

LARIS: Já to nepustil, ono mi to spadlo.

VOJTĚCH VERNER: Ale aby to spadlo, musel jste to pustit.

LARIS: To tedy ne, tak to nebylo.

LUMÍR ZEDNÍK: Konec hádek, mládeži. Už to tu zvládnu sám. Vraťte se ještě pro míče. Přineste dva míče. Dva! Rozumíte? To je to číslo po jedničce, jestli vám to něco říká.

LARIS: My nejsme tak hloupí, jak si o nás myslíte.

VOJTĚCH VERNER: Na přepravu míčů bych mohl vynálézt nový systém potrubní pošty.

LUMÍR ZEDNÍK: Žádné vynálezy v hodinách tělesné výchovy. Jasné? A teď běžte pro ty míče!

LARIS: Už běžíme.

Pomocníci se rozeběhnou pryč od profesora. Ten odnáší jednu branku na bližší stranu pomyslného hřiště.

(Zatmívačka. Roztmívačka.)

Branky jsou již rozmístěny. Profesor Zedník se rozhlédne a všimne si Barbory Janů, která sedí na větvi dubu asi tři metry nad zemí a něco šeptá motýlovi, který si jí zatím sedl na ruku. Profesor přijde pod dub.

LUMÍR ZEDNÍK: Slezte z toho stromu, Tamaro Janů, vidím vás![6]

{[6] Neúmyslná narážka na známou větu z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!}

TAMARA JANŮ: (Přijde zezadu k profesorovi.) To těžko, když jsem za vámi.

LUMÍR ZEDNÍK: (Ohlédne se.) Aha. (Na chvilku se ocitne v rozpacích. Pak zakřičí:) Barboro Janů!

BARBORA JANŮ: (Motýl jí uletí a ona se rozpláče.)

LUMÍR ZEDNÍK: Lezení po stromech není schválená disciplína tělesné výchovy!

TAMARA JANŮ: I přesto byste to mohl ocenit. Sestra to umí už od svých devíti let.

Situaci přijde sledovat skupinka dalších studentů, mezi nimi Jana Zlomilová a Melanie Navrátil.

MELANIE NAVRÁTIL: Škoda, že tu není Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Mně tu chybí spíš Moje vinná réva. Ester Krejčí je divná.

MELANIE NAVRÁTIL: Proč si to myslíte?

JANA ZLOMILOVÁ: Je taková chladná, nespolečenská, nikdo ji nezajímá.

MELANIE NAVRÁTIL: Dělá špatný dojem, to je pravda. Ale ona se jen snaží zachovat si nadhled a citový odstup. Až vystuduje, chce se stát psychiatrem.

JANA ZLOMILOVÁ: Psychiatrem? (Kroutí hlavou.) To já bych tedy nechtěla. Kdyby si pak ostatní povídali, že jsem skončila na psychiatrii...

Mezitím se profesor bezradně rozhlíží a neví, co má dělat.

VOJTĚCH VERNER: Přineste trampolínu, ať padne do měkkého!

TAMARA JANŮ: Ne! Ona umí slézt sama, jen se bojí fotbalu, protože před prázdninami ji někdo z vás trefil.

LARIS: Profesore, my už chceme hrát fotbal!

Jana Zlomilová a Melanie Navrátil pokračují v rozhovoru.

JANA ZLOMILOVÁ: Ester Krejčí šla do fitness centra. Co myslíte, jaké to tam je?

MELANIE NAVRÁTIL: Těžké. Jsem ráda, že tam nemusím. Mají tam spoustu různých strojů a musí se na nich těžce cvičit.

Lumír Zedník se obrátí na Tamaru Janů.

LUMÍR ZEDNÍK: Postaráte se o ni?

TAMARA JANŮ: Ano.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak zůstaňte tu a ať se jí nic nestane.

Profesor zamíří k běžeckému okruhu.

LUMÍR ZEDNÍK: Budiž fotbal. Rozdělte se do družstev. Tuto stranu budu pískat já, druhou Melanie Navrátil. Dělejte, čas nám běží.

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O PŮL HODINY POZDĚJI



4. Zelená je tráva

(Roztmívačka.)

Školní hřiště u dubu během hodiny tělesné výchovy. Tamara Janů leží opřená zády o dub a zírá před sebe. Barbora Janů pomalu a opatrně sleze ze stromu. Tamara Janů si toho všimne, vstane a přijde k ní.

TAMARA JANŮ: Sestro?

Barbora Janů se obrátí k sestře.

TAMARA JANŮ: Přemýšlela jsem nad tou dádou přírodou a přišla jsem na to, proč je tráva zelená. Je to proto, že obsahuje chlorofyl!

BARBORA JANŮ: (Zklamaně vzdychne.) A krev je červená, protože obsahuje hemoglobin.

TAMARA JANŮ: Ano, správně.

BARBORA JANŮ: Ale to jsem nechtěla... Ach, proč mi nikdo nerozumí!

Tamara Janů přemýšlí.



5. Konec tělesné výchovy

Školní hřiště. Tělesná výchova skončila. Studenti, kromě sester Janů, jsou většinou zpocení a unavení. Profesor Zedník, Laris a Vojtěch Verner odnášejí branky, za nimi jdou sestry Janů, každá drží jeden míč. Zbytek studentů se potlouká po hřišti. Melanie Navrátil a Jana Zlomilová stojí vedle sebe.

MELANIE NAVRÁTIL: Jedna věc mi vrtá hlavou. Proč šla do fitness centra zrovna Ester Krejčí? Vždyť ona moc na cvičení není.

Jana Zlomilová pokrčí rameny.



6. Reklama na Pink Bison

(Statický záběr na zapnutý rozhlasový přijímač.)

CHLAPECKÝ HLAS (M. O.): (naléhavě:) Nemůžete mě odmítnout! Chci vás.

Ozve se několik loknutí.

DÍVČÍ HLAS (M. O.): Berany berany duc!

CHLAPECKÝ HLAS (M. O.): Á! (Kamsi spadne.)

DÍVČÍ HLAS (M. O.): Pink Bison - nápoj, který vám dá rohy.



7. Ve fitness centru

Cvičební hala fitness centra. V hale jsou různé stroje, na některých už někdo cvičí, zbylé jsou volné. Kňour už šlape na jednom ze tří rotopedů. U vchodu je přepážka, za kterou sedí obsluha. Vejdou Ester Krejčí a Moje vinná réva.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

OBSLUHA: Dobrý den.

ESTER KREJČÍ: Jsme studenti oktávy B z gymnázia Podolí II.

OBSLUHA: Výborně. Jména, prosím? (Vezme do ruky jakýsi seznam.)

ESTER KREJČÍ: Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Iris Narcis.

OBSLUHA: (Zaškrtne něco v seznamu.) V pořádku. Co si objednáte?

ESTER KREJČÍ: Co nabízíte?

OBSLUHA: (Podá dívkám menu) v kožených deskách. Vyberte si.

Ester Krejčí si vezme menu a otevře jej. Moje vinná réva se jí dívá přes rameno. Ester Krejčí chvíli listuje.

ESTER KREJČÍ: (překvapeně:) Máte tu i jídla?

OBSLUHA: Když chtete spalovat kalorie, musíte je nejprve někde nabrat.

ESTER KREJČÍ: Hm... vida. Dám si pizzu Quattro Formaggi.

OBSLUHA: Dobře. (Otočí se na Moji vinnou révu.) A vy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jeden Pink Bison, prosím.

Ester Krejčí vrátí menu obsluze. Obsluha je pošle si sednout do vedlejší místnosti oddělené dveřmi.



8. Vedlejší místnost

Vedlejší místnost fitness centra[7]. Otevřou se dveře a dovnitř vejdou Ester Krejčí a Moje vinná réva. Položí batohy na podlahu, umyjí si ruce a posadí se ke stolu.

{[7] Místnost bez oken. Na stropě svítí načervenalé LED osvětlení. V místnosti je pět strohých dřevěno-kovových stolů s podobně strohými židlemi. U vstupních dveří se nachází umývadlo s tekutým mýdlem.}

MOJE VINNÁ RÉVA: Čekáte, že vám to ve škole projde? Myslím tu pizzu místo cvičení.

ESTER KREJČÍ: Poprvé určitě. Možná sem budeme chodit spolu každý týden.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vyvalí oči.) Vy hodláte chodit do posilovny, abyste si tu dávala pizzu?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale vždyť do posilovny chodíme, abychom byly štíhlé a svalnaté, a tím pádem atraktivní.

ESTER KREJČÍ: Snažíte se mi vyvolat mentální anorexii?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, jen si myslím, že konzumace pizzy je v přímém rozporu s účelem, k němuž bylo toto centrum zřízeno.

ESTER KREJČÍ: Vzhledem k tomu, že bylo zřízeno pro vydělávání peněz a pizza stojí víc než hodina cvičení na rotopedu, myslím, že je to s jeho účelem zcela v souladu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm...

(Zatmívačka.)

(Titulek:) O 8 MINUT POZDĚJI

(Roztmívačka.)

Vstoupí obsluha a přinese kulatou pizzu na talíři, rozkrojenou na šest dílků a charakteristickou růžovou plechovku s objednaným energetickým nápojem.

OBSLUHA: Zde to máte.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

ESTER KREJČÍ: Děkuji.

Obsluha odejde.

ESTER KREJČÍ: (Přisune talíř k Mojí vinné révě.) Dejte si půlku. Pokud mám být štíhlá a atraktivní, nesním ji celou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. (Ochutná kousek pizzy.) Hm... spoluvina chutná jako čtyři druhy sýra. Ale stejně mám výčitky svědomí.

ESTER KREJČÍ: Stále si ještě můžete objednat hodinu na rotopedu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vytáhne z batohu peněženku, vysype z ní na stůl drobné a spočítá je.) To nebude stačit. Půjčíte mi tak sto padesát korun?

ESTER KREJČÍ: Abyste mě tu nechala samotnou a šla si užívat s rotopedem? Kdepak.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Schová mince do peněženky a otevře růžovou plechovku.) Jste dobrý přítel. Nechcete ochutnat? (Nabízí Ester Krejčí plechovku.)

ESTER KREJČÍ: Děkuji, nechci.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Pokrčí rameny.) Jak myslíte. (Přiloží si otvor plechovky k nosu a začichá. Zkřiví rty a po chvilce váhání odloží plechovku na stůl.) Proč jsem si ho kupovala? Já jsem si ho vlastně vůbec nechtěla koupit.

ESTER KREJČÍ: Tohle říká většina obětí reklamy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Reklama má na nás takový vliv? To je strašné!

ESTER KREJČÍ: Ne na nás obě. Já jsem si objednala pizzu, protože jsem na ni měla chuť. Nebo přesněji - protože jsem měla větší chuť na ni než na cokoliv jiného ze zdejší nabídky.



9. Cesta zpět

Chodník na ulici. Ester Krejčí a Moje vinná réva se vracejí do školy. Moje vinná réva si pohrává s plechovkou nápoje Pink Bison, Ester Krejčí si prohlíží účtenku.

ESTER KREJČÍ: Něčeho jsem si všimla.

MOJE VINNÁ RÉVA: Čeho?

ESTER KREJČÍ: Nejsou tu názvy, ale jen ceny. Profesor Zedník nepozná, za co jsme v posilovně platily.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pokud se mu nepřiznáme.

ESTER KREJČÍ: Buďte trochu vděčná za tu půlku pizzy a za to, že jsem vám ušetřila hodinu dřiny na rotopedu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Trochu se zamračí.) Přála bych vám, abyste měla alespoň na chvíli svědomí. Takto zneužívat důvěru profesora Zedníka. Jíst pizzu v době, kdy máme cvičit, se nemá. (Zatváří se zklamaně a pořádně se napije z plechovky.)

ESTER KREJČÍ: Berte to takto: Jste dospělá. A je to vaše tělo. Má profesor Zedník právo vám přikazovat, jak budete nakládat se svým tělem?

MOJE VINNÁ RÉVA: To ne.

ESTER KREJČÍ: A chtěla jste z vlastní vůle dvě hodiny tvrdě cvičit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Z vlastní vůle? Ani náhodou.

ESTER KREJČÍ: Tak vidíte.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se a znovu se napije z plechovky.)



10. Odevzdávání účtenek

V kabinetu. Lumír Zedník sedí u stolu, Kňour mu předává účtenku. Za ním stojí ve frontě Astra. Do kabinetu přijdou Ester Krejčí a Moje vinná réva a stoupnou si do fronty.

LUMÍR ZEDNÍK: V pořádku.

Kňour odchází. Astra předá profesorovi účtenku, ten si ji prohlédne.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak moment. Solárium vám neuznám. Mělo to být fitness centrum.

ASTRA: Ale v soláriu se také pečuje o tělo.

LUMÍR ZEDNÍK: To byste po mě mohla příště chtít, abych vám uznal i manikúru, pedikúru a kdovíco ještě.

ASTRA: Přesně tak.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak to ne. Řeklo se fitness centrum a basta. Přineste mi index, dostanete poznámku.

Astra odchází se značně nahněvaným výrazem. Ester Krejčí předá profesorovi účtenku, ten si účtenku prohlédne.

LUMÍR ZEDNÍK: V pořádku.

Moje vinná réva učiní totéž.

LUMÍR ZEDNÍK: Také v pořádku.

Ester Krejčí a Moje vinná réva odcházejí na chodbu.



11. Přece tělocvik

Na chodbě před kabinetem. Ester Krejčí a Moje vinná réva spolu mluví, opírajíce se o zeď.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji, že jste mi to tak vysvětlila. Nechtělo se mi hodinu sama šlapat na rotopedu.

ESTER KREJČÍ: Nemáte zač. Nyní bude informatika, z té nematurujete, viďte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, mám český jazyk, anglický jazyk, matematiku a chemii.

ESTER KREJČÍ: Já mám český jazyk, dějepis, zeměpis a společenské vědy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Škoda, že se uvidíme jen na hodinách českého jazyka. A pak ještě na hodinách tělesné výchovy.

ESTER KREJČÍ: Pokud nedáte přednost dřině na rotopedu. Hlavní je, že nyní nás čeká volná hodina, kterou můžeme strávit spolu.

Mojí vinné révě se roztřesou nohy, zatváří se neklidně a chytne se za hruď.

ESTER KREJČÍ: Jste v pořádku?

MOJE VINNÁ RÉVA: To ten nápoj.

ESTER KREJČÍ: (udiveně:) Rostou vám rohy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, ale mám nutkání běhat. (Rozhlédne se.)

ESTER KREJČÍ: V tom případě: příjemný běh.

MOJE VINNÁ RÉVA: Zatím. (Rozeběhne se po chodbě pryč.)

ESTER KREJČÍ: Tak přece má nakonec tělesnou výchovu.



Shrnutí epizody:

Toto byla druhá epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Bernard Koniklecový přišel do školy v "mužské sukni", načež mu Ester Krejčí vysvětlila, že na něm obchodník nepřiměřeně vydělal a poradila mu příště si koupit ženskou.

Dohoda ředitele školy s provozovatelem nedalekého fitness centra umožnila studentům zvolit si, zda budou tělesnou výchovu absolvovat klasicky ve škole, nebo místo toho navštíví fitness centrum. Většina studentů zůstala ve škole, kde se hrál dělený fotbal na hřišti rozděleném železniční vlečkou, a myslela si, že tělesná výchova ve fitness centru je mnohem náročnější. Barbora Janů místo hraní fotbalu vylezla na strom a plakala, protože jí uletěl motýl a s nikým si nerozumí.

Ester Krejčí a Moje vinná réva si zatím ve fitness centru daly pizzu, kvůli čemuž pak Moje vinná réva cítila výčitky svědomí. Ester Krejčí jí však vysvětlila, že to, co udělaly, bylo správné. Cestou zpět do školy Moje vinná réva popíjela energetický nápoj a to ji přimělo strávit volnou hodinu po tělesné výchově běháním.



Hudba k titulkům: Zelená je tráva.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S01E02: Substituce fitness (2. vydání) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pán číslic
Předchozí dílo autora : Kámen logiky

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
otazník [15], Lorellin [15], jimmyhayek [10], kachna [9], ondřej [7]
» řekli o sobě
slnečnica řekla o DDD :
Majster "vesmírnej poetiky". Vždy, keď čítam Jeho verše, akoby som sa na okamih dotkla hviezd. Skutočný zážitok, ďakujem, pán D. ;)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Iphone 13 Pro

Na velkém iPhonu 13 Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku