už tě nic nebolí?

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

jedna vzpomínková...

Psáno v podroušeném stavu po koncertě...

mostně-depresivní

Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:

mini

7.10.2012 17:14

...konec poznají znalí Žáčka

Někdy se zamilujete do duše bájné bytosti, která po nějakém čase tělesnou schránku hostitele opustí a před očima vám zůstane pouze člověk. Ať žije mýtus okouzlení.

Poválečné vyhnání Němců, vztah Čecha a Němky, zadrátované hranice

Velká změna koordinátorky Bowmanové.