O matce a dceři, jejichž osudy byly rozděleny.

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

S nutkáním vyprázdnit si hlavu jsem se vydala do českých lesů a luhů pátrat po ztraceném klidu.

životem kráčím, pak dojdu až na kraj světa

Stín a světlo by měla být první část plánované trilogie sledující život lidí ve světě, který se začíná zmítat v temnotě. Svět, ve kterém si lidé často nejsou jisti ani svými nejlepšími přáteli, někdy ani sami sebou, svět, ve kterém existuje magie a tvorové, kteří dokáží hýbat pomyslnými miskami vah, jež určují rovnováhu světla a stínu.

Iný pohľad na písanie básní.

Tak jak cítím a prožívám jaro

Koukám ji na kozy, co mě po tekilách tolik přitahujou.

nechtěla jsem přecházet...nenávidím totiž přechody!

Inspirováno Karlem Plíhalem

Život má někdy trochu zvrácený smysl pro humor...

Pro tebe cokoliv!

ve smutku psaná.. asi nesrozumitelná.. ale bolelo to:(

jedna vzpomínková...

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.