12.10.2018
5
1644 (19)
0
dubnové ráno, jarní je čas
krajinou teče si okrový jas
nad průzračným jezerem v roklině u lesa
mrak k mraku sedá si na modrá nebesa

vidí shora tichý val
kde vánek borům šepotal
o trávě, o míze, o mechu
o hnízdech a jezevčím pelechu

tu postava svým krokem tiše
otisky svou cestu píše
překrásnou svou bílou tváří
bere lesu jeho záři

vlasy jak noc a oči jak studna
nemá směr bezcílná její pouť bludná
vtělená krása zrozena z éteru
slzy má na rtech když míří k jezeru

nasaje vzduch a naposled zavzlyká-
hladina zvířená když dívku polyká
nechápe důvod který ji ruší
lidská to snaha o čistou duši

tolik jich vešlo a nevyšlo ven
tolik, co nocí vystřídal den
hladina nechápe principy smutku
nechápe oběti svých vlastních skutků
 04.10.2021 16:06
*Thumbs up*
 04.10.2021 13:49
Tohle je moc pěkné a citlivé počtení, vzhledem k tématu. Pěkné slovní obraty.
 12.05.2019 22:12
Úžasné počtení... Než zavřela se hladina, dech se zatajil...
 14.10.2018 09:54
Rým je opravdu povedený - jak má první strofa alespoň jednu samohlásku dlouhou či krátkou a druhá z verše naopak působí opravdu dokonale. Líbí se mi i personifikace jezera, respektive hladiny, a to moc. Velmi povedené!
 13.10.2018 10:49
Musím vyzdvihnout rýmy. Jsou zajímavě poskládané. Jen se zamýšlím nad tím, proč autor využívá motivu jara...asi stesk po oblíbeném období ;)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.