4.6.2009

nebo procházka ...

Jde o vyhrabané staré dílko z r. 2001 inspirované Bachovo "Air". Je to dost dlouhé, dávám sem proto jen část.

Teď jsem to více věnovala Melvinovi a Samaelovi.

aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele... Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz

nemám slušnější verzi

Vnitřní nejistota.. to je můj aktuální problém.. Už to neni jako dříve. Tenkrát jsem byla mnoho méně sebevědomější, ale jsem teď už mimo? Nepůsobí na lidi stále jako ledová královna?

Další má báseň, nevím co víc dodat...

Se*u na metrum...Ať si říká kdo chce, co chce

Nepřišlo na mě k ránu spaní, přišlo tedy aspoň psaní :-)

Předešlé dva monology byly ukázkou vztahů věřících a ateistů na náboženských fórech. Není to tam úplným pravidlem,ale ani nějakou výjimkou,já za tím vším vidím vždycky lidské ego,které se snaží za každou cenu prosazovat své zabetonované představy, a nechce se snažit o porozumění,pochopení jak jsou věci opravdu.Ne jak to tvrdí Bůh Bible,nebo bůh hmoty,ale pokusit se porozumět sám. Napodobovat,opakovat,spoléhat se na nějaké autority je jednoduché,ale jít cestou sám,jako individualita v tomto,je mnohem těžší.

Před chvíli.

Pro změnu trochu prozaicky. Starší práce ze střední školy - fejeton na téma “A to je ta krásná škola, škola moje - domov můj”.

Si aký si, Almužna