Netvrdím, že je to skvělé, ale nemyslím, že je špatné

Malinko šílená a jen těžko říct, co tím chtěl básník říci. Ale snad se bude aspoň trošku líbit. ;)

Další zamilovaná z mého románu Ve spirále osudu :)

... zase jedna dešťová ...

jedna vzpomínková...

Už je tomu hezkých pár let, kdy jsem poprvé letmo nahlédl do jedné básnické sbírky ( měl jsem štěstí-byla moc krásná) a došlo mi, že ona neuchopitelná dáma, které říkáme poezie, mi nejspíš pořádně zkomplikuje život. Pohříchu můzy nejsou příliš rozhazovačné a těch okamžiků, kdy k vám skrze rozevláté záclony některá z nich vpluje, a políbí na ústa, je tak žalostně málo. " Podzimní " vlastně není básní v pravém slova smyslu. Je to hudební text a jako takový musel proplout všemi úskalími rytmu, dikce a rýmů a tudíž mu schází lehkost volných veršů, za což se vám všem omlouvám.

čas od času se objeví v básni neobyčejné duchovní poselství..... :)

Návrat k začátkům

Experimentální povídka. Nekonečná exkurze po reáliích Eichlerské dopravně demokratické republiky. Pokusil jsem se vymyslet novou literární formu, která by byla vhodná pro prezentaci tohoto typu myšlenek.

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

Někdy se zamilujete do duše bájné bytosti, která po nějakém čase tělesnou schránku hostitele opustí a před očima vám zůstane pouze člověk. Ať žije mýtus okouzlení.

Kdo nezažil, neví...z dobré nálady.

Ženeme se pomalu, ale jistě rovnou cestou do záhuby...

nechtěla jsem přecházet...nenávidím totiž přechody!