Slaboduchej

Je to pryč
jako menisky nadějné tenistky
místo slávy svalnaté
díry v mozku
ucpané víčky včely samotářky

Je to fuč
jako starosti poklidné zenistky
co pomíjivý svět k ničemu nenutí
pnutí a schnutí
v proutí se kroutí
opakem ochabnutí
masíruje hlasivky

Medový den
kdy nad vším mávneš rukou
rozlámaný jako větrník po vichřici
zdravíš trosky plánů poházených po krajině snů
věty silnejší než stín
s prstem vztyčeným jako výstavek v holině
poučuješ ovce, že každá má svůj hlas

Směřuješ k pointě
úsměvem uklízíš půlnoc
žehnáš zítřku bez lidské interakce
nevrať se k chlastu

Haha, slabej debile