mám k Vám úctu Vážená...

Předešlé dva monology byly ukázkou vztahů věřících a ateistů na náboženských fórech. Není to tam úplným pravidlem,ale ani nějakou výjimkou,já za tím vším vidím vždycky lidské ego,které se snaží za každou cenu prosazovat své zabetonované představy, a nechce se snažit o porozumění,pochopení jak jsou věci opravdu.Ne jak to tvrdí Bůh Bible,nebo bůh hmoty,ale pokusit se porozumět sám. Napodobovat,opakovat,spoléhat se na nějaké autority je jednoduché,ale jít cestou sám,jako individualita v tomto,je mnohem těžší.

Pro mou dokonalou a přenádhernou lásku, aby si uvědomila svých předností!

jen nápad

Kdos mi dnes mluvil do duše, že píšu jen samá klišé, jen o Lásce akorát, ač i jinak umím psát, /Láska prý už míň se cení!/, že upadnu v zapomnění, /zařazen do šuplíčku!/, a tak tedy, božíčku, chci držet krok s Novým rokem, ač ta změna bude šokem!

Psáno pro ni.

posloucham lucii,poslouchejte taky.muzem z jednech sluchatek.nebo z jednoho sveta.amérika.

Nesnažte se hodnotit jednotlivé podružnosti. Raději hodnoťte báseň jako celek. (za gramatické chyby se předem omlouvám)

nebo tak něco...

Je to vlastně celkem optimistická povídka, inspirovaná písní Zelené francouzské pláně.

Sejde z očí, sejde z mysli, pak na nebe vkročím a už si to nerozmyslím!