Dlouhá a vykřičená.

Tato neumělá básnička je stará asi osm,deset let,mám rád Irsko,Skotsko,starou Anglii,a dávné časy tam,balady,písničky..Jako bych tam kdysi byl,tak je mi to důvěrně známé..Tak jsem toto kdysi vyhrabal ve starém sešitě,je to jednoduché ale psané ze srdce..:-) P.S. - Mám cosi s pc,a nejde mi reagovat na komentáře,jen napsat a vložit,tak to píšu sem,ať si někdo nemyslí že jsem namyšlený nebo něco,a i na kritiku nereaguju..:-)

mlč.

Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Jak se povedla výroba prvních dvou výtisků scénářů Ester Krejčí.

Kéž by Češi měli více odvahy, vše , co je jiné, odsoudí, kritizují, tu práci za tím už nevidí. Poslat je do světa !

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

Pocitoffka ... jiné už ani nedávám ....

Úvaha nad osudem myšlenek.

Povídka ze soutěže "Trutnovský drak"

slova (jenom tak?)