Co člověk skrývá, stejně jednou vypluje na povrch......

...právě těm smutným očím, který se na mě pořád dívají...ze zrcadla... http://www.youtube.com/watch?v=p62rfWxs6a8

Pro jednou taková citlivější.

Láska je jako černá, bílá, barevná ...

V poslednej dobe sa mi múza vyhýba, alebo ma navštevuje v iných ako básnických formách. Táto báseň je jedna z mála, čo som za posledný pol rok napísal. Snáď sa bude páčiť.

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

Strniště strnulé bezvětřím

O matce a dceři, jejichž osudy byly rozděleny.

Bob a Bobek - Králíci z Klobouku --> jsme přeci jako tihle dva.. Snad to naše přátelství neskončí.. tak rychle.. -věnováno Kachence.- Mám tě ráda.

Kdo nezažil, neví...z dobré nálady.

Máme právo na šťastie, keď je vo svete toľko zla??

Prostě někde je Bosňák a někde je Dalamánek. Jak je to Česko malé a přitom tak velké a krásné :-D Na základě skutečné události,....báseň níže.

no comment - další krávovinka, kterou jsem po sobě ani nečetl...

Taková maková...

Další žluté ráno po chemickém útoku. Ventilátory čistícího systému jely celou noc na plno. Přesto dva kluci nepřežili. Nestihli se v čas dostat z podpalubí.