Pořád budu psát, a přát stěstí...

Když jsou teď ty svátky...

...

A když se plazi k moci dostanou, zasyčí a povstanou..

stará šuplíkovka z pandemických dob. Náhodou jsem jí našel a pobavila mě, tak ji sdílím, ale rozhodně prosím neotevírám politickou ani zdravotnickou diskuzi.

Až na dně můžeme skončit každý z nás.

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.