ještě jsem jí to neřekl a v duchu si nadávám, jak dlouho mi to ještě bude trvat. Asi jsem nevyspělej, ale přijde mi střasně těžký to říct, když to myslím vážně...

...tahle vznikla kdysi moc a moc dávno na jednom nádraží .....

něco se dá jen těžko popsat... odpuste tedy, že musíte těchto pár nesmylsných řádků přetrpět.

Omlouvám se za pár překlepů a přeřeků. Musel jsem si to nahrát. Jinak bych to byl schopnej zapomenout. Znám se.

vykřik

někdy se odhodláme jednat až právě s ní...pocitovka...

...taková...taková jiná, nenormální až úplně prachobyčejná... (zařazení bychom měli brát trochu s rezervou pro nadhled)

Včera jsem sem vložil velice podobný text pod stejným názvem, který byl básní. Po poledni se mi přestal líbit a přepsal jsem ho, tak ho tu s omluvou dávám znovu.

Máme na krku ty Vánoce, tak přihazuju zase jednu pohádku...:o)

Starší

prapodivná forma...

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Pro Annu Ječnou holku kteru miluji

...

Neměla bych změnit přístup k životu? Jaký si to člověk udělá, takový to má. Menší procházka do mého nitra.