Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...

ještě jsem jí to neřekl a v duchu si nadávám, jak dlouho mi to ještě bude trvat. Asi jsem nevyspělej, ale přijde mi střasně těžký to říct, když to myslím vážně...

těžko říct, zda to zařadit do kategorie básně/život či básně/láska....pasuje to na obojí...název je odpovědí na závěrečnou otázku =) protože tak to prostě jest!

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

Máme na krku ty Vánoce, tak přihazuju zase jednu pohádku...:o)

nezaslouží si asi ani název...vlastně ani anotaci...je to jen vzpomínka na nedávnou páteční noc...

aneb myšlenky, co jsem si napsal v chvíli, kdy sem měl být opilý

Stále ...

...tahle vznikla kdysi moc a moc dávno na jednom nádraží .....

_

.... vlastně mě tak trošku inspiroval rozervaný básník svou básní MYš:-))))))

.... každý sám si zvolí ... jak hrát ....

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Momentální vypsání z nálady a zklamání.